28. Fallas - druhá část

30. března 2008 v 21:38 |  Co se tu děje
Nejlepší a nejpopulárnější příležitostí pro použítí slavnostního tradičního oblečení je již zmiňovaný slavnostní průvod. Ten se koná ve dvou dnech, 17. a 18. března. V procesí kráčí všechny valencijské junty, dohromady celkem asi čtvrt milionu lidí.

Celým jménem se průvod nazývá Nabídka květin Panně Marii Opuštěných a dívky a ženy při něm nosí karafiáty Panně Marii. Protože se defilé účastní tolik lidí, nejenom, že probíhá ve dvou dnech, ale navíc ještě ze dvou směrů. Centrum se během téhle události dělí na několik oddělených sektorů. Vizuálně je to ohromně působivé. Každá junta má svou kapelu, která do pochodu vyhrává. K tomu spousty lidí v krojích, včetně kojenců. Tohle se prostě musí vidět na vlastní oči. Skvělé je, že to není žádná šaškárna pro turisty, ale něco, co ti lidé dělají, protože chtějí. Za pažením většinou nestojí Činčančon s foťákem, ale Carmenina teta, která volá na Carmen, jak jí to sluší. Prostě paráda.
Zmínil jsem se, že dívky nosí květiny Panně Marii. Obě části průvodu končí u katedrály. Holky tam odhodí své kytice a těch se zmocní lidé, kteří z nich tvoří plášť této světice na mohutné, k tomu uzpůsobené, dřevěné konstrukci. Zase to lépe uvidíte na fotkách. Je to taky velice působivé a pro účastnice procesí i velmi dojemné. Po nejedné tváři se na konci průvody kutálely slzy.
Další drobnou součástí Fallas je jídlo. Kromě již zmiňované paelly vařené v ulicích jsou to i buňuelos a churritos. Na každém rohu je ve svátečních dnech stánek, kde je prodávají. O co jde? Obě pochutiny se dělají z jakéhosi dýňového těsta. Mně ale připadaly jako staré známé kroucenky z dětství, tedy koblihy bez náplně. Zmiňované těsto se prostě hodí do oleje a tam se upeče. Rozdíl mezi oběma je ve tvaru. Buňuelos jsou vyloženě opečené těsto, kdežto churritos se do oleje protlačují skrz hvězdicovou formu a tak jsou to takové tyčinky s hvězdicovým průřezem. Díky tomu jsou lépe propečené v celém objemu a mně chutnaly líp. Na zapití prodávají ve všech stáncích horkou čokoládu.
Fallas jsou beze sporu především svátkem ohně. Valenciáni jsou snad posedlí ohněm a hlavně výbuchy. Proto se již od začátku března koná na hlavním náměstí každý den ve dvě po obědě tzv. Mascleta. Tisíce lidí se nahrou na prostranství a půl hodiny čekají, než se spustí. A když se to spustí, je to doslova hukot. Mascleta je totiž něco jako denní ohňostroj bez ohně. Tisíce petard duní zástavbou a dohromady vydávají rambajs jak proudové letadlo na startu. Netrvá to déle než pět minut, ale místní jsou z toho skutečně nadšení. Já byl na třech a bohatě mi to stačilo. Divím se, že ještě není většina lidí tady hluchá. Je to takový hluk, že se chvěje země. Při poslední jsem byl u nás v bytě na Alboraye a slyšel jsem jí z hlavního náměstí, které je několik kilometrů, naprosto zřetelně.
Vůbec během Fallas je nejvýnosnější vlastnit obchod s pyrotechnikou. Dělobuchy a petardy tu duní nepřetržitě. A všichni v ulicích (nevím jak v bytech) jsou z toho děsně šťastní. Ani to nemusí svítit, hlavně, že to bouchá. Dokonce fallas se na konci při Cremě zapalují pomocí šňůry s dělobuchy. Typická rodinka o Fallas: maminka drží tašku petard, dítě nálož a tatínek zapalovač. Všichni s blaženým úsměvem. Pak tatínek škrtne, dítě dělobuch odhodí, všichni se zasmějí, dítě vezme od maminky novou výbušninu a jede se další kolo.
Z pyrotechniky se mi líbily jen ohňostroje. Během hlavních oslav od 15. do 18. 3. byl vždycky na jednu hodinu v noci nachystán nádherný čtvrthodinový zážitek. Kam se hrabou naše ohníčky. Páni ohněstrůjci jsou tu skutečně machři ve svém oboru.
U příležitosti Fallas se konalo i spoustu corrid, jak jsem o jedné psal minule. Corridy jsou populární hlavně mezi starší generací, mladé moc netáhnou.
No, a taky nějaké ty průvody. Já byl na dvou, folklórním a ohňovém.
Folklórní se odehrával 16. 3. večer. Procesí procházelo postupně od železniční stanice na náměstí před radnicí, to celé obešlo a pak se zase vracelo k nádraží. Už hodinu před začátkem se kolem celé jeho trasy objevily plastové židle. Hned jsem si jednu zabral a čekal, co se bude dít. Dlouho se samozřejmě nedělo nic. Pak si kolem sedli na ostatní židle další lidé - hned vedle byl třeba Japonec, co zrovna studuje v Barceloně. Následně se objevil pán s bločkem a začal kasírovat zlodějská 4E za židli. Se skřípajícími zuby jsem zaplatil, protože po celodenním běhání kolem figur mě už nohy bolely obstojně. Měl jsem sto chutí se zeptat, jestli si můžu židli nakonec za ty peníze odnést, ale neudělal jsem to.
Po chvíli, v půl jedenácté, se objevila první část průvodu. Byla to čestná stráž v uniformách na koních. A pak už to jelo jak na běžícím pásu. Typická muzika s bubínky a klárinety, jakási dlouhátánská spřežení (prý místní specialita), lidé ve valencijských krojích na ozdobených koních, alegorické vozy s hlavními fallerami a jejich dvory. Následovali kejklíři s loutnami a další fallery na vozech. Pak tu byli pochodující zbrojnoši, nějaké mažoretky a figury na chůdách. Všichni samozřejmě s vlastními muzikami. Po nich defilovaly folklórní soubory z celého Španělska, jako třeba Kantabrijci, kteří předváděli své tance s kastanětami. Snad jako připomínka koloniálních dob nechyběli v průvodu ani Latinoameričané - nejprve několik karnevalových skupin a poté tanečníci z Bolívie, Kolumbie a Argentiny. Po několika dalších místňácích ještě projeli náměstím jakési stylizované vozy s klauny a byl konec. Celá tato pestrá přehlídka trvala dvě hodiny a opravdu stála za vidění. Některé její části jsou v mém propagačním videu.
Druhý průvod byl ohnivý, v předvečer cremy, 19. 3. ve středu. Na rozdíl od prvního se konal v ulici Colon, která odděluje staré a nové město, a žádné židličky tu nebyly. Začínalo se už v 19 hodin. Defilé zahajovaly tanečnice v rudých vlajících šatech. Po nich ulicí procházely fallery, doprovázené lidmi v červených kápích s dýmovnicemi. Atmosféru dotvářely dunivé bubny několika kapel. Jen, co se načinčané slečny dostaly z dohledu, dorazili kejklíři převlečení za různé čertíky a démony. V rukou měli trubky, ze kterých létaly jiskry až do publika. Mezi jejich rejděním se občas objevil i nějaký ten drak, plyvající oheň. Nejhorší byla želva, ze které lítaly jiskry na všechny strany a především mezi přihlížející po okrajích ulice. Museli jsme se několik metrů stáhnout a stejně jsem cítil několik štípnutí ohně ve vlasech.
Ihned po odjezdu posledního draka na kolečkách se publikum začalo řadit na konec průvodu. Vycítil jsem to rychle, a tak se mi podařilo skočit do cca třetí řady, kde jsem se díky ostrým loktům udržel až do cíle průvodu, k Mořské bráně. Aby lidé nenarušovali ohnivce, do jejich čela se postavila jedna drobná policistka. Myslel jsem, že dav nemůže zvládnout, ale zřejmě měla velikou praxi z řízení dopravy na rozkopané křižovatce u nás před školou. Vycvičenou skákat do cesty náklaďákům a autokarům, ji nemohlo pár lidiček rozházet. Její píšťalka a rázná gesta dav ovládaly, jako zvládá myslivec svého psa.
Na konci cesty u Porta de la Mar na nás čekal ještě krátký ohňostroj. Potom se lidé rozešli a za pár hodin již následovalo pálení fallas.
Jak říkám, Fallas jsem si ohromě užil. Strávil jsem je sám a hlavně jsem se snažil vidět toho co nejvíc. Taky jsem fotil, nějakých 1500 fotek za 5 dní. Pár z nich je v galeriích. Během svátků bylo ve městě moře hlavně španělských turistů, ale člověk si toho ani moc nevšiml. Trochu jsem si všímal jen Thomasových kamarádů, kteří spali u nás v bytě. Ti slavili Fallas hlavně po nocích na kalbách. Taky způsob, ale osobně si myslím, že chlastat se dá vždycky, ale zažít Fallas jen vyjímečně. Ne, že bych já vstával nějak brzy, díky nočním ohňostrojům jsem se z postele nevykopal před polednem.
V sobotu 15. jsem běhal po figurách až do půlnoci, v neděli do večera a potom byl folklórní průvod. Do třetice jsem za fallas vyrazil v pondělí, kdy jsem skončil dřív a šel obdivovat květinový průvod místních lidí v tradičním oblečení. Další den, v úterý 18., jsem byl většinu dne na Alboraye a až večer vyrazil znovu k tomuto průvodu. Ptal jsem se lidí, jestli si je můžu vyfotit, a tak vznikly snad celkem podařené snímky. Žádný z těchto dnů jsem nevynechal ohňostroj. Konečně ve středu jsem získal pár snímků nazdobené Panny Marie a poté viděl ohnivý průvod. Následně jsem se potuloval městem a sledoval pálení nejprve dětských a pak i normálních fallas. Díky valencijské přesnosti jsem viděl pálení dvou malých a dvou velkých soch. V tomhle pořadí jsou řazené i fotky. Bohužel není systém jejich vkládání moc přátelský a proto nejsou posané. Není to ale nijak složité, snad to zvládnete.
Tím Fallas skončily. Jen tak jsem se ještě chvilku procházel poloprázdným městem, poslouchaje zvuky posledních letošních petard a sleduje uklízecí čety, drhnoucí z asfaltu popel. Skončil svátek, který nemá ve světě obdoby. A já byl celou dobu při tom!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hudla Hudla | 30. března 2008 v 22:16 | Reagovat

nezapomeli hozniku, nezpaomeli:)

2 Toms Toms | 31. března 2008 v 17:47 | Reagovat

presne tak

hele dosel ti nas pohled z Hinteru? doufam ze byl dostatecne uchylny :-))

3 teta teta | E-mail | 1. dubna 2008 v 23:09 | Reagovat

Ahoj Honzíku,

opravdu krásné fotky přehlídky krásných krojů i holek a vůbec celé slavnosti Fallas. Musel to být obrovský zážitek i pro tebe.Skoro ti až závidím.Moc pěkné je i video.Každý den hledám na blogu, co je nového, co nám napíšeš a věř, že píšeš opravdu moc hezky a zajímavě. Už se těším na další zprávy a foto z tvého posledního výletu! Držím ti palce a mooooc tě zdravím -teta

4 terka terka | E-mail | 2. dubna 2008 v 21:11 | Reagovat

Jak si můžeš myslet, že bychom zapomněli! Na tebe? to snad ani nejde :-)

5 Honza Honza | 6. dubna 2008 v 21:23 | Reagovat

No, skoro mi to tak občas připadá:-) To víš, sejde z očí, sejde z mysli... Ale já se nenechám a budu se připomínat;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama