27. Fallas - první část

30. března 2008 v 21:37 |  Co se tu děje
Čtrnáctidenní prázdniny pomalu končí. Ještě dnes a zítra a potom už zase tradá do práce na fakultě. Užil jsem si je skutečně vrchovatě. Teď zbývá už "jen" hodit to blog, což zas bude prácička na pěkných pár hodin. Ale co, co bych pro vás neudělal. Navíc aspoň budu mít do budoucna něco, co mi připomene sladké dny ve Španělsku. První část volna se nesla ve znamení Fallas (čteme fajas, ll se čte jako j ve všech slovech), druhou polovinu jsem věnoval výletu do Galicie.

Fallas jsou jedním z největších svátků v celém Španělsku a když říkám svátků, nepředstavujte si české oslavičky čehokoli. Snad je ani nelze vtěsnat do pojmu svátek, v Čechách nic podobného neexistuje, tak obří akce to je. Fallas se podle mě nedají pořádně popsat. To se musí zažít. Můžu zde shrnout, co se při nich děje, přidat pár fotek, ale atmosféru svátečního města předat nedokážu. Na úvod ještě dodám, že to je ryze valencijská akce a jinde ve Španělsku ani v jiných zemích nic takového není.
Původ svátku Fallas (falla, z lat. facula, pochodeň) není zcela osvětlený. Podle současných hypotéz se začaly slavit na počátku 18. století. Jisté je, že s tím začal cech truhlářů. Vždy na začátku jara uctili svého patrona sv. Josefa tím, že si v dílnách pěkně uklidili. Všechny odřezky a piliny smetli na hromadu a v předvečer jeho svátku je na dvorku spálili. Postupem času je přestalo bavit jen tak pálit dříví, a tak přidali nějaké to oblečení, aby hromada připomínala panáka. Ne nějakého anonymního hastroše, ale někoho známého z okolí.
Na počátku dvacátého století se tyto městské čarodějnice změnily. Místo hromady dříví s několika panďuláky se začaly objevovat figuriny z kartónu. Proces se neustále vyvíjel, a tak dnes je většina figur tvořena z jakési verze polystyrénu.
Zatím to zní celkem uvěřitelně, jako něco podobného našim čarodějnicím. Teď ale přijde pár zajímavých čísel, které hodí tuto akci do poněkud jiného světla.
Letos bylo po Valencii rozmístěno 382 figur (+ cca 250 dalších v okolních vesnicích). Nejmenší měřily 3m, největší 30 metrů na výšku, se základnou 30 krát 40 metrů. Každá falla je tvořena hlavní sklupturou a přídavnými malými soškami, zvanými "ninot". Ta největší měla letos 75 ninotů.
Podle nákladů na vybudování soch se fallas dělí do sedmnácti kategorií. Nejprestižnější kategorie Especial se účastní sochy, jejichž náklady přesáhly sumu 133 000 Euro, tedy asi 3 a půl milionu korun. Letos se do téhle sorty zařadilo 14 výtvorů. Nejdražší z nich vyšel na 900 000 Euro, čili nějakých 23 milionů korun.
Já viděl asi 140 figur, z kategorie Especial až na jednu všechny. Docela mě z toho běhání bolely nohy, ale stálo to za to.
Ke každé skluptuře patří i malá dětská falla. Ta má maximálně nějaké 3 metry do výšky, je výtvorem dětí a je tvořena malinkými postavičkami.
Všechny letošní sochy vyšly dohromady na 10 650 617 Euro, což je při dnešním kurzu zhruba 269 milionů korun, víc jak čtvrt miliardy. Pěkné, co?
Ještě pěknější je, jaký život všechny fallas čeká. V ulicích se začaly rojit již asi tak týden před vrcholem oslav. Tomu samozřejmě předcházely dlouhé přípravy. Každou sochu připravuje a financuje, mnohdy za přispění bohatých sponzorů, spolek zvaný junta fallera. Ten tvoří občané jedné či několika blízkých ulic, ve kterých se následně jejich výtvor nalézá. Největší sochy samozřejmě netvoří sami, od toho jsou profesionální umělci. Všechny junty především musí sehnat peníze na svou fallu. Tento proces začíná s koncem předchozího ročníku. Neznám přesný harmonogram, ale jistě dlouho dopředu vytváří mistři své majstrštyky. Figury musí být postaveny na svém místě se vším všady do půlnoci 15. března.
Následující den obchází fallas ústřední komise a poté se v každé kategorii udělují ceny. Cen je spoustu, v rámci kategorie, o nejlepší ninot, v rámci okrsku (těch je 24) atd. Představují je asi půlmetrové vlaječky, na kterých je napsáno, zač ta která junta cenu získala. Vlaječky zdobí celý rok spolkové místnosti, které jsou na každém rohu (respektive u každé sochy).
Sochy v ulicích zůstávají do půlnoci z 19. na 20. března. Tehdy přichází jejich konec, zvaný crema. Ne, s krémem to nemá nic společné. Spíš s kremací. Ano, s úderem dvanácté všechny valencijské fallas vzplanou, a to přesně na místě, kde těch pár dnů stály. Dovedu si představit, že tohle musí být pro všechny místní bomberos (hasiče), noční můra. V jeden okamžik je v ulicích najednou 400 velkých ohňů. Je vskutku zajímavé, jak dvacetimetrové figuriny hoří v úzké ulici mezi stejně vysokými domy. Naštěstí hasiči už mají za ty roky praxi, čili ani letos nelehla Valencie popelem. Cremou celé svátky končí.
Příběh figurin je jistě zajímavý a i to samo by stálo za návštěvu. Jenže běham Fallas se děje i spousta dalších věcí.
Celý festival začíná už někdy na konci února při slavnosti zvané Crida. Tehdy se majestátně nasvětluje hlavní valencijská brána a fallera mayor má krátký proslov, že se jako začíná. Fotky z téhle akce už nějaký čas straší v galerii.
Kdo je fallera mayor? Je to královna Fallas, jedna z valencijských dívek, která je na tento post zvolena hlavní komisí už několik měsíců dopředu. Stát se hlavní fallerou je pro Valenciánky velká čest, asi něco jako být zvolen miss u nás, jak si aspoň představuju. Jako každá královna má i hlavní fallera svůj dvůr dvanácti společnic, dvorních dam. Všechny tyto dívky se běhém celého času objevují na veřejnosti pouze ve slavnostním tradičním oděvu a celá Valencie jim vzdává čest a obdiv.
Stejná procedura se děje i mezi malými holčičkami. I tam se volí královnička, dětská hlavní fallera, a i ona má svůj čestný dvůr. Proto u většiny událostí během fallas jsou přítomny dvě královny, malá a velká, a jejich 24 dvorních dam.
Během cridy jsem si říkal hm, tohle by šlo i u nás, vybrat pár holek a navlíknout je do stylového oblečení. Jenže, tady nejde jen o těhle pár holek. Falleru mayor a falleru mayor infantil volí pro sebe i každá junta! Těch je pro připomenutí téměř čtyři sta.
Kde se objeví tyhle královny? Jednak u svých soch při slavnostních příležitostech, třeba při přebírání cen nebo při pálení. Hlavně ale ve slavnostním průvodu.
Než se k němu dostanu, ještě odbočím k oblečení během svátků. Během doby, kdy fallas stojí na svých místech, jsou většinou členové jejich junt někde v okolí. Nejdřív staví, potom slaví. K tomu patří i vaření paelly přímo na ulici - prostě si zapálí oheň, hodí na něj rošt, pánev s paellou a jede se. Jednotlivé kuchařky mezi sebou soutěží, čí peallita bude ta nejlepší. Čumilům bohužel ochutnávat nedávají. Jednou jsem se mezi ně z nevědomosti zkusil vetřít, ale ještě jsem si ani nevzal talíř a už jsem byl zdvořile, ale striktně vykázán. Většinou mají i nějaký stan, muziku a prostě fiesta. Na to jsou oblečeni většinou do mikin se znakem své junty a na krku mají šátek s tímtéž (ve stylu skautského, uvázaný se třemi cípy). Šátek je vůbec znakem každého správného fallera. Během svátků se prodávají skoro všude a většina lidí včetně mě si nějaký koupí a pak ho hrdě nosí během celých svátků.
Na slavnostní příležitosti se všichni převléknou do tradičního slavnostního odění. A když říkám všichni, myslím tím všichni, od babiček až po nemluvňata, celé junty. Muži a chlapci mají většinou krátké kalhoty a vestu nebo typický pruh látky přez rameno. Ženy a dívky potom dlouhé šaty z vyšívané látky, šerpu, spoustu šperků a náročný účes. Lépe bude, když si prohlédnete obrázky. Podstatné je, že tenhle kroj mají opravdu všichni slavící a že ho hrdě nosí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Áňa Áňa | 30. března 2008 v 22:43 | Reagovat

Wow! S Tebe asi bude spisovatel =), skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama