19. Studijní intermezzo

19. února 2008 v 21:49 |  Co se tu děje
Další den bylo úterý. Hned ráno jsme začali s předmětem Imagen sintetico, neboli Syntetický obrázek. Co se za tím skrývá?

Jak jsme se dozvěděli, hlavním cílem bude ve tříčlenné skupině vytvořit nějakou krátkometrážní animaci. To bude jistě velice zajímavé, ale nepochybně to přinese spoustu práce. Uvidíme.
Prvním úkolem bylo najít si skupinu. Protože jsem nikoho z přítomných studentů neznal a ani nikdo nevypadal na Erasmáka, na konci jsem zvolal do pléna něco ve smyslu, kdo by jako do toho chtěl se mnou jít. Kupodivu se pár lidí chytlo. Nakonec jsme ve skupince se dvěma Španěly, Diegem a Kikem. Vypadají poměrně schopně. Kiko dokonce byl prý loni kousek od toho, aby odjel do Prahy na Erasmus, ale nakonec to nějak nedopadlo.
Po Obrázcích přišla na řadu nejprve cvičení a následně přednáška ze Softwarového inženýrství, ISG. Starý známý předmět z prvního semestru totiž pokračuje dál. Na praktika se k naší skupině vrátila Marie Carmen. Pokračujeme tam společně s Laurou ve vývoji pravděpodobně nechutně monstrózní aplikace pro simulaci a správu Formule 1. Nevím, jestli už jsem o tom psal, ale ona se tu v létě pojede. U přístavu pro ni zbudují městský okruh. Proto si i my ve škole hrajeme s tímhle tématem.
Následně na přednášce začala Marie Carmen rozebírat správné řešení zkoušky za první semestr. To se mi vůbec nelíbilo, protože moje řešení se od toho nabízeného poměrně lišilo. Moje nemusí být ještě nutně špatné, protože dané problémy lze obvykle řešit více způsoby. Nicméně v rámci zachování klidu a duševní rovnováhy jsem to radši v půlce zatáhl a vyrazil zpět na Alborayu. Až budu vědět známky, pak teprve můžeme o něčem diskutovat.
Ten večer už jsem toho měl skutečně dost, čili jsem si šel včas lehnout. Ve středu nebyla škola (praktika z některých předmětů ještě nezačala), takže jsem se nádherně a po dlouhé době i celkem do růžova vyspal.
Probudila mě až desátá hodina. Pěkně jsem se vykolébal do obýváku a v klidu si rozložil snídani a notebook. V Čechách si takhle poránu rád přečtu noviny, ale tady bohužel musí stačit iDnes. Společně se čtením příchozích emailů, hraním travianu a sledováním statistik blogu už tu neoddělitelně patří k mojí snídani. Spolu se mnou se po bytě pohyboval ještě Thomas, který dobaloval na cestu. Jel totiž na týden do Belgie za svou milou.
V blaženém nicnedělání se přiblížil čas oběda. Z přemýšlení o tom, kterého mamuta si ulovím tentokrát, mě vytrhl Thomas. Že prý má nadbytek těstovin a kuřecího masa a jestli se chci k němu připojit. Rád jsem souhlasil.
Oběd byl dobrý a bylo toho skutečně hodně. Dokonce ještě zbylo pro Andrease na večeři. Sice se trochu smál, že ho tu máme jako dojížďáka, ale těstoviny si rád dal. Thomas tu z nás tří kluků vaří asi nejlíp. Trumfne ho jedině Minelsy. Tuhle jsem ji pozoroval, jak si vařila čerstvý špenát a krevety. Při představě, jak tohle zkouším já, jsem se musel usmívat. Teď ale ani ona moc nevaří, protože má plnou hlavu zkoušek.
Zpátky ale ke středě. Po obědě jsme společně s Thomasem zamířili na metro. Thomas s ním jel až na letiště, já jen do centra. Potřeboval jsem totiž poslat nějakou poštu. Při té příležitosti jsem si tam dal aspoň kafe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama