17. Učení, učení, učení

10. února 2008 v 18:46 |  Co se tu děje
Po zkoušce z MTP jsem hned druhý den pokračoval v učení. Tentokrát na středeční test z Počítačové grafiky, GPI. Už mě to skutečně nebavilo, ale co jsem mohl dělat. Aspoň, že to bylo opět anglicky.

Abych si tohle nepříjemné období trošinku zpestřil, chodil jsem se občas učit do školy. Nalézá se tam totiž velká celouniverzitni knihovna se studovnou. Stejně jsem si v knihovně půjčoval DVD a musel jsem je vracet. A takhle jsem aspoň nebyl zavřený celé dny v prázdném bytě.
Poprvé jsem tam vyrazil pěkně, jak jsem byl zvyklý vstávat. Z postele jsem se tedy vykopal někdy před devátou a v půl jedenácté jsem byl v knihovně jako na koni. Bohužel podobný nápad mělo i hafo dalších studentů. Ti ho však realizovali poněkud dřív, a tak byla studovna beznadějně plná. Chvíli jsem nevěřícně běhal po areálu školy a nakonec skončil u nás na fakultě na chodbě. To jsem to vyhrál, kdybych byl zůstal v bytě, mohl jsem se dostat k učení i dřív než ve čtvrt na dvanáct a navíc bych tam na to měl klid. Když píšu na chodbě, nepředstavujte si zase nějaké rozvrzané židličky. Na fakultních chodbách máme několik stolů určených k učení i se zásuvkami.
Ten den jsem šel na oběd do jedné školní cafeterie, kde jsem si dal denní menu. Zrovna bylo obzvláště vypečené. Jako první chod rýže s kousky chobotnice a jako druhý hranolky, mušle, kousek ryby a několik obřích krevet. V Praze by za to člověk vysolil těžké prachy a tady je to v menze. Po obědě se naštěstí uvolnilo místo v knihovně, tak jsem se přesunul tam a i jsem se snad zvládl něco naučit.
Do knihovny jsem ještě párkrát vyrazil, ale vždy jsem si na to už přivstal. Brr, vstávat tady v půl osmé je skutečně síla.
No, a tak jsem se učil dál a dál. Snad celkem slušně jsem zvládl zkoušku z GPC a pokračoval ve vzdělávání se na Softwarové inženýrství, ISG.
Tím už se vlastně pomalu dostávám k právě uplynulému týdnu. To je hrůza, připadá mi to už hrozně dávno.
Zajímavá byla minulá neděle. Měli jsme totiž návštěvu. To bylo tak. Jakási kamarádka spolužačky z gymplu Martiny Vítkové mi psala email, že sem jede studovat a že by potřebovala do začátku trošinku pomoct. Já si vzpomněl na Dona Quijota, kterého jsem nedávno viděl, jak pomáhal dámám v nesnázích a pomoc jí přislíbil. Spočívalo to v tom, že pro ni dojedu na autobusové nádraží a že u nás v bytě bude moci přespávat v obýváku, než si najde svoje bydlení. A tak se taky stalo. Byt našla ve středu. Prý u nějakého ruského páru v jakémsi zastrčeném koutě Valencie a nic moc. Jsem zvědavý, jak dlouho tam vydrží.
V pondělí se tu ještě byla rozloučit Julie. Bohužel se ve středu vracela definitivně do Čech.
Já jsem minulý týden už připomínal spíš uzlíček nervů na pochodu. Do pondělí jsem se učil na ISG, ale v úterý jsem se musel vrátit k Umělé inteligenci ze začátku zkouškového, protože ve středu jsem z ní měl zkoušku. Ta celkem šla, ale hned po návratu do bytu jsem musel opět přešaltovat zase zpátky na ISG. S tím jsem strávil i celý čtvrtek. Následně v pátek od půl čtvrté do půl osmé večer se konala ona poslední zkouška tohoto semestru z ISG. Nakonec byla jednodušší, než jsem čekal, ale i tak síla. Když jsem odevzdával praktickou část testu, už jsem se k tabuli spíš domotal, než došel. Pak jsem jen vyšel z učebny a svalil se na nedalekou lavičku.
Vůbec to byl hrozný týden. Zkoušky španělsky a ještě jsem se bál, že to bude fakt těžké (což se naštěstí nepotvrdilo). Každopádně se mi o učení i zhusta zdálo. To nebylo tak špatné, pokud to zrovna vytlačovalo sny o Věrce. Když se to ale spojilo… Říkal jsem si, že buď to nějak dotáhnu, nebo se zblázním. Nakonec bohužel došlo na druhou eventualitu a tak vám píšu z valencijských Bohnic. Nikomu to ale neříkejte.
Tak a už jsme prozatím na konci. Včera jsem se celý den jenom flákal a večer zašel na fiestu do města. Za moc to nestálo, protože staří erasmáci jsou ještě zalezlí a noví ještě nevylezli. Ale i tak mi přišla Agua de Valencia (místní koktejl) k chuti.
A jaké mám plány pro nejbližší budoucnost? Od zítřka začíná opět vyučování, čili budu zase chodit do školy. Ve středu se koná nějaká česká fiesta, takže plánuju potkat spoustu starých i nových známých. No, a konečně v pátek vyrážím na výlet. Plánuju jet do Madridu a tam přespat. Poté v sobotu rychlý výpad do Toleda a zase zpět. V neděli bych rád spatřil poklady Prada a opět se vrátil do Valencie. Uvidíme, jak se to všechno podaří. O výsledcích vás tu budu samozřejmě brzy informovat. Takže, mivalencia.blog.cz , Vaše webová stránka číslo jedna!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepa a Janička Pepa a Janička | E-mail | 10. února 2008 v 22:35 | Reagovat

Ahoj Honzo, tak jsem Janě říkal, že jsi poslal mail a přečetli jsme několik tvých zážitků z Valencie... Zatajil jsi nám jméno té slečny od Martiny Vítkové co jsi zachraňoval ;-D Minelsy prý není ani Jany typ, tak se netrap tím, že není ani tvůj. Jana mi přinesla pití a prý ta sklenička je od nutely z Valencie. Tenhle obchoďák http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&q=valencia+spain+hemisferic&ie=UTF8&ll=39.451911,-0.358343&spn=0.000952,0.002106&t=h&z=20&om=0

Janička si to moc dobře pamatuje, protože tam co stojí ty auta ztratila svůj zlatej přívěšek :'-( Našťestí už ho oplakala a dostala nový ;-D Měj se tam hezky, pošli domů do Čech nějaký teplo a ve středu pozdravuj místní Čechy....

2 teta teta | E-mail | 11. února 2008 v 10:57 | Reagovat

Ahoj Honzíku, tak jsem si početla na Tvém blogu.Je to příjemné a zajímavé počtení i když mne trochu zdržuje od práce, ale jsem ráda, že se Ti daří.Gratuluji k úspěšně složeným zkouškám a moc Ti fandím. A taky závidím teplíčko, pláž,španělské speciality a zážitky. A Minelsy se mi líbí, je to hezká holka, ale posuzuji to jako ženská.Tak piš dál, ať si to zase mohu užít.Přeju Ti krásný a příjemný pobyt a hodně úspěchů ve VŠEM !!!teta Helena

3 Honza Honza | 11. února 2008 v 20:07 | Reagovat

To Pepa a Janička: Slečna se jmenuje Monika Pavlíková, doufám, že jí nebude vadit zveřejnění jejího jména. Kdybych někdy v těch místech přívěšek našel, vím, kam ho poslat;-)

To teta: Doufám, že gratulace nejsou předčasné, ještě to není opravené...

4 Evča Evča | 13. února 2008 v 21:02 | Reagovat

Ahoj Honzí, nemůžu se od Tvého líčení odtrhnout, směju se u Tvých zážitků, u některých je mi smutno.... za Tebe... a při tom všem Ti děsně fandím a držím palce! Jsem  ráda, že mám takového BÁJEČNÉHO bratránka! Tak já teď jdu ještě na fotky :)Moc Tě zdravíme, Evča, Slávek a samozřejmě Ťapka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama