16. První zkouška a nová spolubydlící

10. února 2008 v 18:46 |  Co se tu děje
Čas letěl jako voda z kopce dolů a už tu byl pátek 25. ledna a s ním moje první zkouška tady ve Španělsku. Bylo to z Technologie a metodologie programování, neboli MTP. Zkouška začínala v 10 hodin. Dorazil jsem už o půl desáté a kupodivu už tu bylo spoustu španělských studentů. Všichni se ještě na poslední chvíli snažili něco pochytit od kamarádů.

Po nějaké době se začali trousit i ostatní erasmáci z naší skupiny vyučované anglicky. Nakonec jsme se všichni sešli v jedné učebně. Tvořili jsme takový malinký ostrůvek cizinců obklopený mořem Španělů. Tak nás tam nakonec našel i náš milý vyučující. Odvedl nás do jiné místnosti, kde jsme si napsali zkoušku s anglickým zadáním. Měli jsme na ní tři a půl hodiny a já je využil do poslední minuty. Snad jsem napsal všechno a doufám, že bez nějakých závažných chyb. Bohužel zatím nevím.
Následoval ještě půlhodinový test z praktik. Tam jsme popisovali, jak probíhalo programování našich úkolů během semestru. Tuhle část už opravit zvládli, mám deset bodů z deseti. Chudák Australan Tesh. Celý semestr byl se mnou v páru a všechny úkoly jsme měli dělat spolu. V praxi to bylo tak, že jsem je dělal já. Díky tomu netušil, co tam psát. Nezískal ani bod, a proto v praktikách propadl.
Po zkoušce jsem se ještě jel chvíli natáhnout na pláž (když už se tam nemůžu učit) a hurá zpátky do bytu. Ten se nám během tohoto týdne opět doplnil na čtyři obyvatele.
Přesněji na tři obyvatele a jednu obyvatelku. Ano, v pokoji po Džahidovi se zabydlela slečna. Jmenuje se Minelsy a pochází z Dominikánské republiky. Před šesti lety se její rodina přestěhovala do Murcie, španělského města o tři sta kilometrů na jih. Minelsy tady na Alboraye (netušil jsem, že tu je kromě horchaty i něco jiného) studuje zubařinu na nějaké soukromé škole. Je jí 22, je malinká, s dlouhými hnědými vlnitými vlasy a hezkým úsměvem. Není to zrovna můj typ, ale objektivně je docela hezká. Ostatně můžete posoudit sami. Jak tu teď píšu, zrovna šla kolem. Tak jsem jí o tom řekl a sama mi poslala pár svých fotek.
Nejprve se tu byla podívat s kamarádkou, o týden později s rodiči. A potom už sem začala vozit kufry s věcmi. Navozila sem toho snad celý kamion. Nakonec se nastěhovala definitivně i ona.
Hned na začátku nás varovala, že moc ráda uklízí. Po svém příchodu se do toho taky obořila. Vygruntovala nám tu docela důkladně. V rámci toho si obsadila náš malý záchod se sprchou. Tu jsme ale stejně nepoužívali. Taky vyblískala kuchyň a obývák. V ledničce nám dokonce přerovnala potraviny, čili jsem potom chvíli nemohl najít, co kde mám. Kuchyni nám obohatila o toaster a lis na džus. Také s sebou přivezla nože. To je poměrně důležitý moment, neboť my tu měli od začátku kromě příborových pouze jeden jediný ostrý nůž.
Dalším jejím přínosem je, že nás její přítomnost spojila víc dohromady. Přeci jenom, abychom si tu sedli tři chlapy v obýváku a povídali si, bylo dost zřídkavým jevem. Když tu ale máme slečnu, je to daleko příjemnější. Tuhle jsme dokonce všichni čtyři vyrazili do videopůjčovny a půjčili si film. Ten jsme následně pustili na přenosném DVD přehrávači, který si také přivezla Minelsy. Byl to Pianista, moc pěkné a smutné. Ale bylo to zároveň fajn, skoro až takové rodinné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evča Evča | 13. února 2008 v 21:06 | Reagovat

Není nad ženskou ruku :)

2 Lenička Lenička | Web | 15. února 2008 v 15:10 | Reagovat

Taky si myslím:-)

3 stepan stepan | 19. února 2008 v 10:00 | Reagovat

:-)

Neměly byste tu dámu spíše emancipovaně bránit a zrazovat ji od toho?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama