9. Změny v bytě

16. ledna 2008 v 0:29 |  Co se tu děje
Po dlouhé době jsem si opět sedl k notebooku, abych sem něco napsal. Je to totiž už ostuda, že se tu tak dlouho nic neobjevilo, i když život kolem mě mezitím letí dál a to poměrně vysokou rychlostí. To je i důvod, proč jsem si nedovedl najít čas sem napsat. Ale dneska se mi podařilo nějaké ty hodinky uspořit, čili uvidíme, co z toho vznikne.
V dnešním povídání bych rád napsal něco o Vánocích ve Valencii, Vánocích v Popovicích, Novém roku v Beskydech a polovině ledna na Alboraye. K věcem před tím se vracet nebudu, protože to bych už jednak fakt nestihl a jednak se mi o tom moc psát ani nechce. Asi to ale rozdělím do víc částí, ať to vypadá, že je tu toho víc.

Jediné, co by mohlo být důležité pro další příběh, je, jak se nám tu mění spolubydlící. Jako první se odstěhoval Fabián. Rozhodl se, že Alboraya pro něj není to pravé, protože na všechny fiesty musí jezdit na kole. No, a pak když se večer vrací do bytu, je to s několika promile v krvi poněkud nebezpečné. Proto si po delším hledání někdy na začátku listopadu našel byt na Plaza Honduras, což je blízko u školy (na dohled) i od několika dobrých klubů (některé jsou přímo na jeho náměstíčku, pro znalce jména jako Kraken nebo Studio). Navíc byl nadšený, že bude bydlet se dvěma Španělkami. Později jsem se doslechl, že s nimi v podstatě nemluví a že ho jako spolubydlící zklamaly. Nicméně, tím, že se odstěhoval, jsem s ním ztratil veškerý kontakt.
Pro nás jeho odstěhováním vyvstala otázka, kdo ho nahradí. Fabián sám hledal a sešlo se nám tu několik různých kandidátů. Po nějakých těch peripetiích a chvíli vybírání to nakonec vyhrál Andreas. Pochází z Kolumbie a je fakt sympatický. Menší postavy, trochu delší tmavé vlasy, světlé oči. Je jen o měsíc mladší než já. Studuje taky něco na Politechnice, ale jako obvykle nevím, co přesně. Skoro pořád se usmívá a docela dobře se s ním baví. Tedy, pokud si dává pozor a mluví zřetelně. Když spustí: Komovatodo, člověk v tom jen těžko hledá, že chtěl říct: Cómo va a todo?, tedy česky: Jak to jde?. Je to ale i přínos pro naši španělštinu. Třeba už teď víme, že španělsky se řekne a používá se pro něco ve smyslu Chlape, Čoveče, Vole, nebo tak, prostě obecné oslovení, slovo Tío, tedy v přesném překladu Strejdo.
No, a druhá změna se odehrála těsně před Vánoci. Odstěhoval se nám totiž Džahid. Prý už se musel vrátit do Německa, aby tam udělal nějaké ty zkoušky. Tady se s tím totiž vůbec nepatlal. Měl tu nefalšovanou a nepřerušovanou tříměsíční pařbu. To si to holt někdo umí zařídit. Dokonce si tu i našel slečnu na zahřívání postele. Shodou okolností německou spolubydlící od Julie. Když jsme na to náhodou přišli, tak jsme byli pěkně překvapení. Jednak tím, jak je vlastně Valencie malá a jednak tím, jak se slečna chová. Hlavně Julie z toho byla vedle, protože jí ta Němka vyprávěla, jak má v Německu přítele. A když si pak člověk představí, jak o Vánocích šeptá tomu svému Hansovi do ouška, že ho miluje a při tom ještě cítí Džahidův pot… Brrr, láska a Erasmus nejdou dohromady. Ale o tom napíšu víc později. Každopádně za Džahida zatím náhradu nemáme, čili čtvrtý pokoj je pořád prázdný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenička Lenička | 16. ledna 2008 v 14:28 | Reagovat

Nemáš Andreasovu fotku? O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama