7. Škola I.

10. listopadu 2007 v 21:49 |  Co se tu děje
Název dnešního příspěvku je více než symbolický. Díky škole se mi totiž nedostává času psát sem. Moc mě to mrzí, protože vím, že někteří lidé to tu čtou rádi. Musím s tím něco udělat. Asi ten skluz, co mám, budu dohánět postupně a zároveň budu přidávat, co se děje ten který týden v současnosti. Tak aspoň nebudu nic zapomínat. Uvidíme.

Každopádně dneska si budete moct přečíst, co tu vlastně studuju. Je to i příhodné téma k týdnu od 24. do 30. září, protože v tomhle týdnu začala škola. No, a už ani nevím, co se dělo dalšího. Podle mých poznámek jsem byl tenhle týden třikrát ve městě něco popíjet, ale už si nepamatuju s kým, kdy, ani kde. Tyhle věci asi shrnu v příštím povídání, bez dat, ale pořádně.
Dnes vám tedy povím, jaké tu mám předměty, kdo je učí, kdo na ně chodí a co se tam děje. Nezůstanu jen u prvního týdne, ale vezmu to pěkně z jedné vody načisto, od začátku až po včerejšek. Když jsem to začal sepisovat, zjistil jsem, že je to nějak dlouhé. Proto to rozdělím do dvou příspěvků. V prvním budou první dva předměty, v druhém zbylé tři. Ať je tu toho víc.
Celkově
Všechny předměty tu mají přednášky i cvičení a ze všech je zkouška. Až na výjimky není povinné chodit ani na přednášky ani na cvičení. Musí se jen zúčasňovat hodin s testy a písemkami, které se na cvičeních píší. Já chodím ale na všechno, jsem na to zvyklý od nás a tady mi to taky přijde dobré.
Oproti naší fakultě je tu přes semestr daleko víc práce. Skoro každý týden jsou z praktických i teoretických hodin nějaké úkoly. Že by se tu člověk nudil, to tedy ne.
Na všechny hodiny mají vyučující připravené prezentace na počítači, které lze vždycky stáhnout z centrálního systému PoliformaT přes internet. To je docela praktická věc, ale jsem rád, že u nás v Čechách to není. Stačí tam totiž, jak někteří vyučující jedou superrychle na tabuli. Kdyby ještě měli prezentaci, už by se to nedalo stíhat vůbec.
Přednášené věci jsou oproti jaderce daleko jednodušší. Kdepak naše abstraktní matematika v prostorech s n dimenzemi. Proti tomu je to tu jak vyprávění pohádky. Jediné, co to ztěžuje, je, že to není česky. Proto na to člověk musí myslet zase daleko víc a zdá se to složitější. Jak to nakonec bude, uvidíme o zkouškovém.
GPI (Gestion de proyectos informaticos, Management softwarových projektů)
O co jde: Jak už napovídá název, v tomhle předmětu bychom se měli naučit, jak udělat velký softwarový projekt. Nejde ani tak o to, jak to udělat technicky, ale spíš o takové ty věci kolem, jako třeba, jak změřit velikost projektu, jak si zorganizovat práci, jak jí přidělit lidem, kolik to bude stát a podobně. Přednáška i cvičení jsou v angličtině.
Vyučující: Na přednášku i na cvika máme stejného člověka. Vyučující je čistokrevný Španěl, menší, s tmavými vlasy, tak kolem čtyřiceti. Takový ten typ, co by do něj člověk řekl, že tančí vášnivé tango, nebo jak to popsat. Srandovní na něm je jeho angličtina. Místní s ní vůbec mají problémy. Tenhle človíček hlavně s výslovností. Například slovo "function", které se správně čte asi jako "fankšn" on vyslovuje jako "fuňťn", což působí dojmem, jak kdyby spadl z Marsu nebo z Japonska. Co se týče jeho vlastností, celkem dost z něj vyzařuje sebedůvěra, možná až trochu pýcha. Taky je na něm vidět, že umí pracovat s lidmi. Hned na první přednášce nám oznámil, jaké má s námi cíle (že kdo nebude dělat, toho vyhodí a tak) a docela se toho drží. Prezentace má vymakané, se spoustou obrázků a vůbec tomu asi rozumí.
Spolužáci: Zřejmě nejerasmáčtější předmět. Chodí sem Češi, Poláci, Němci, Fin, Francouzka, Ital a jen pár Španělů (ti mají svou španělskou verzi), celkem cca 20 lidí. Na cvikách jsem v týmu s Francouzkou Ritou (docela fajn) a Polkou Monikou (přijde mi taková fašistická, nebo jak to vyjádřit, moc mi nesedí).
Co tam děláme: Na přednáškách dostáváme spoustu úkolů, až na výjimky každý týden. Nejsou až tak zajímavé a většinu lidí to odrazuje a předmět odmítají. Mě to zas tak hloupé nepřijde, myslím, že je dobré tohle znát. Na cvičeních děláme plán rozsáhlého projektu, na kterém právě zkoušíme všechny věci z teorie. Náš tým si vybral přípravu systému pro knihovnu. Je s tím hodně práce. Celkově to je asi nejpracnější předmět tady.
MTP (Metodología y tecnología de programacion, Metodologie a technologie programování)
O co jde: Tady se učíme ty technické věci ke správě softwarových projektů. Zatím jak projekt analizovat a jak navrhnout jeho design. Narozdíl od ISG (viz dále) je tohle tzv. procedurální cesta, tedy ne objektově orientované. To znamená asi tolik: program je složený z malých modulů a ty si spolu vyměňují informace. V každém modulu jsou schované nějaké funkce, o kterých ostatní moduly ví a můžou je používat. Historicky je tohle o něco starší způsob programování. Nebudu to moc rozebírat, protože to není důležité. Narozdíl od všech ostatních předmětů, které jsou v plánech třeťáku, je tenhle druhácký. Přednáška je v angličtině. Cvičení měla být původně valenciánsky, ale naštěstí jsou španělsky.
Vyučující:
Na přednášku máme sympatického a milého pána. Kdo zná pana as. Čulíka od nás z Prahy, tak tohle by mohl být jeho bratr. Jen nosí navíc brýle a nesměje se, ale usmívá. Jinak je mu velmi podobný, trochu jako prasátko. Na hlavě má jen pár vlasů a hodně ohraničených, čili vypadají, jako nastřelené. Vždy nám s úsměvem bez nějákého machrování odpovídá na naše otázky. Je milé, jak dovede zabít půl přednášky blbostma.
Cvičení s námi má pro změnu člověk, který fyzicky připomíná komika Suchánka. Má podobný sestřih, prošedivělé vlasy, i když je mladý. Celkem sebevědově španělsky vypráví o učivu. Charakteristická je pro něj protáhlá a často se opakující hláška "Más cosas" - "Dále tu máme." Taky mi přijde, že je docela potěšený z toho, že má ve skupině Australana, že mu to dělá dobře.
Spolužáci: Na přednášky chodí asi tak pět Španělů (opět existuje verze v jejich mateřštině) a tak sedm erasmáků (Norové, Polka, Fin a Australan). Trochu blíž k tomu protinožci. Jmenuje se Tash. Španělsky nemluví, jen anglicky. Vypadá trochu jako potomek místních původních obyvatel, ale jeho předky jsou prý Indiáni nebo Indové, teď si nejsem jistý. Důležité je, že na cvičení jsme spolu v páru. Podobné páry jsou i na jiných předmětech. V páru se o cvičení dělá a pár společně píše písemku. V Teshově případě je to bohužel spíš tak, že na cvičeních mu překládám ze španělštiny do angličtiny a písemky píšu za něj. Narozdíl ode mě totiž tohle ještě asi v Austrálii nebrali. Ale zas je celkem milý, poděkuje, rád si popovídá a i jinak je celkem v pohodě.
Co tam děláme: Na přednášce obvykle nějaké diagramy. Je to docela zajímavé a není to složité, takže pohoda. Na cvičení bylo nejdřív programování v jazyce C, z čehož mám už zkoušku z Čech, čili to bylo takové opakování. Teď jsme se dostali k něčemu, v čem jdou ty diagramy tvořit, takže uvidíme. Na doma z tohohle předmětu většinou zbývá udělat nějaké programy, což dovede potrápit a zdržet. Ale není to tak hrozné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama