2. Hledání ubytování

8. října 2007 v 13:56 |  Co se tu děje
Druhý den jsem vstal asi v půl deváté a vyrazil hledat bydlení. V plánu jsem měl dojít k Polytechnice a tam začít koukat po inzerátech typu SE BUSCA CHIC@ PARA COMPARTIR EL PISO (Hledá se kluk/holka na sdílení bytu). Věci jsem nechal v zamčených skříňkách v hotelu. Po cestě jsem si dal malou snídani v pekařství a už je tu universita.

Universidad Politécnica de Valencia je škola skutečně obří. Má celkem 36450 studentů, 2616 doktorandů, 2646 vyučujících a hafo technického personálu. Skládá se z mnoha podškol a fakult (fakulty jako ČVUT, ale také zemědělské, design a další). Fyzicky se celý její komplex nachází na severním okraji Valencie v jediném uzavřeném a oploceném univerzitním městečku. V jeho středu je centrální náměstíčko, Agora, obklopené kafeteriemi (prodejny jídla, za 3,80E dobré denní menu o třech chodech, levněji se tu nenajíte) a malými obchůdky (sport, papírnictví, noviny, banky, holič…). V areálu se kromě budov jednotlivých škol v panelákovém stylu nalézá také spousta sportovišť včetně kurtů na cokoli, atletického oválu, krytého bazénu atd. Navíc je tu poměrně dost zeleně a laviček, centrální knihovna, studentský dům (studovny, počítače…) a spousta dalších věcí.
Do tohohle areálu jsem tedy kolem daváté ráno dorazil. Po chvíli hledání jsem tu objevil mezinárodní úřadovnu, kde otevírali ale až v 11.30. Podstatné byly inzeráty na byt, visící kolem. Hned jsem je začal obvolávat. Další jsem našel venku před areálem na kandelábrech. Postupně jsem si domluvil návštěvu třech bytů, v 11, ve 12 a ve 14:30.
První byt, kam jsem vyrazil, se nacházel severozápadně od univerzity v malém městečku Alboraya. Nevím, jak moc patří pod Valencii, ale určitě má nějakou míru samostatnosti. K bytu mi to trvalo půl hodinky pěšky, což docela šlo. Navíc byla od něj asi 100m vzdálená stanice valenciniánského metra. Byl jsem tam o něco dřív, čili jsem si aspoň v místním Consumu koupil bagetu a párky k obědu.
Pět minut před jedenáctou se objevila celkem sympatická paní, tak 35, a jestli jsem ten, kdo se jde podívat na byt. Po mém souhlasu mě vyvezla do třetího patra, ke dveřím 9. Za nimi se otevřel velmi pěkný byt. Prý ho přes prázdniny s manželem rekonstruovali, takže je tu spousta nových věcí. Taky ale ještě pár věcí chybí, například světlo v kuchyni. Mně ale spíš chyběl internet. Na moji otázku po něm odpověděla něco ne moc srozumitelného. No nevadí, ještě mám dvě možnosti v záloze. Rozloučil jsem se tedy s tím, že se ještě ozvu. Byt se mi ale líbil, byl prostorný a cena 250E za měsíc včetně všech poplatků byla přiměřená. Navíc tam ještě nebyli žádní spolubydlící, což mi přišlo docela dobré, protože se nebudu muset hned na začátku nikomu přizpůsobovat.
Druhé možné ubytování se nacházelo kousek od školy, na malém náměstíčku s vysokými domy. Chvíli jsem nemohl trefit správnou adresu, ale nakonec jsem se dozvonil. Spolu se mnou se šel na byt podívat ještě jeden Maročan. Výtahem jsme dojeli do pátého patra, kde jsme zaťukali na správné dveře. Přivítal nás malinký byteček plný lidí. Připadal mi poněkud špinavý a hlavně přeplněný. A ubytování v kamrlíku vedle obýváku by bylo až od října. Sice jen za 160, ale děkuji, tohle nemusím.
Následoval přesun do čtvrti Malvarossa u pláže. Tady jsem asi půl hodinky pochodoval před danou adresou. Následně se objevil asi třicetiletý usměvavý člověk, že mi byt ukáže. Nacházel se v prvním patře a byl celkem prostorný. Mně by patřil pokoj se vstupem hned z menšího obývku, kde mělo své místo sezení a hlavně blikající modem wifi internetu. Ubytováni už tu byli dva lidé - argentinský kuchař a student z Maroka. Kuchař tu zrovna taky byl. Celá tahle sranda včetně uklízení společných prostor od nějaké uklízečky by vyšla na 270E za měsíc. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se rozhodl to přijmout. Byl už jsem z toho pobíhání dost unavený a ubytování nebylo tak špatné. První byt se mi sice líbil víc, ale zas ten internet…
Podepsal jsem tedy třístránkovou smlouvu a zaplatil 200E zálohu a 100E za zbytek září. Bytný se potom s úsměvem zvedl a odešel pracovat do svého instalatérství. Já se dal do řeči s Argentincem. Byl i docela kamarádský, klidně by mi dal cigarety… Dozvěděl jsem se od něj, že bydlení není špatné, ale je od všeho dost daleko. Na univerzitu je to sice jen asi půl hodinky, ale jinak se člověk jinam než na pláž nedostane. To je prý taky jediný důvod, proč tu bydlí.
Konec řečnění, jdu si pro věci a musím se ubytovat. Sebral jsem se a vyšel ven z domu na špinavou ulici. Pár metrů ode dveří mě sledoval nějaký hodně tmavý člověk, připravující kebab.
V tu chvíli jsem si to uvědomil. Proč tu, sakra, vlastně bydlím? Vždyť kromě toho internetu tu je všechno horší než v prvním bytě! A tam třeba net také udělají. I kdyby ne, ve škole prý jde wifi, čili by to zas takový problém nebyl.
Následovaly dva hovory. První k panu domácímu, jestli bych to ještě mohl zrušit. Kupodivu bez problémů ano. Jenom už byl ve své práci na druhém konci Valencie. Dalo nám dost práce, než jsem zjistil, kde to přesně je, ale nakonec se podařilo. Hned poté jsem volal oné paní z prvního bytu, že to teda beru. S ní to bylo taky v pohodě, a že v osm můžu dorazit i s bagáží. Konečně jsem cítil, že takhle by to mohlo být dobře.
Následovala cesta za panem instalatérem, vrácení peněz a skartování smluv. Potom jsem si vyzvedl věci z hostelu a metrem se přesunul na Alborayu. Koukal jsem po lidech na ulici před domem a oproti kebabistům odminule to byl podstatný rozdíl - samí dobře oblečení Španělé. Chvíli před osmou se objevil manžel té paní, pan Juan Carlos. Byl také velmi milý. Vybral jsem si jeden ze čtyř pokojů a převzal od něj klíče a instrukce k placení. Navíc mě ujistil, že internet bude během příštího týdne.
Neměl jsem si skutečně na co stěžovat. V klidu jsem si vybalil, padl do postele a usnul tvrdým spánkem.
I teď s odstupem jsem s ubytováním moc spokojený. Fotky jsou v galerii. Byt je velký, s novými věcmi. Cena je naprosto přiměřená, byty tu na měsíc stojí od 100 do 300E za osobu v bytě (obvykle čtyři lidé), ale pod 150 jsou to spíš doupata. Pan a paní domácí se tu o nás skvěle starají, všechny nedostatky zmizely během prvních čtrnácti dnů. A začal nám tu skutečně fungovat slibovaný internet. Potupně se objevili i spolubydlící, ale o nich zase někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama