3. První kroky na univerzitě

9. října 2007 v 20:05 |  Co se tu děje
Následující den byl čtvrtek. Hned po probuzení jsem pocítil, že při včerejším shánění ubytování jsem nachodil opravdu hodně kilometrů, nohy bolely jako čert. Cože to chci dneska dělat? Aha, jít se podívat do školy…

Nakonec jsem přesvědčil ztuhlé končetiny, že tu půlhodinku na UPV ještě zvládnou. První cesta vedla na mezinárodní úřad. Dorazil jsem tam asi v jedenáct, takže jsem musel ještě třicet minut čekat. To nebylo vůbec na škodu, protože před kanceláří se postupně objevovalo stále více dalších erasmáků. Každý se hned rád dal do řeči.
Především jsem zjistil, že s nalezeným ubytováním jsem skutečně výjimka. Mnoho lidí dorazilo rovnou z letiště sem, jiní už něco hledali, ale měli smůlu. Nabízel jsem jim kontakt na svou bytnou, že jsem v bytě ještě sám, ale to se jim v téhle fázi zdálo většinou moc drahé. Později se ukázalo, že nalezení bytu v jednom dni je spíš malý zázrak, obvykle trvá hledání tak týden i víc. Mně možná pomohlo, že jsem dorazil relativně včas.
Zhruba o půl dvanácté se ve dveřích objevila jakási slečna. Vyhlásila, že teď bude informační schůzka ve španělštině a hned potom anglicky. Valná většina lidí se nahrnula kamsi za dveře. Já se rozhodl jít až na anglickou, abych něco nepropásl kvůli nesrozumitelnosti.
Když už mluvím o porozumění, rád bych tu taky napsal, jak se dorozumívám. Kupodivu, většinou to jde španělsky a to už v podstatě od začátku. Španělům rozumím většinou především smysl, někdy líp, jindy hůř. Když mluvím já, používám radši jednoduché věty, ve kterých nenadělám tolik chyb. Daleko častěji používám svojí španělštinu na domluvu s ostatními cizinci, což je samozřejmě jednodušší, protože oni mluví zhruba stejně. Zvlášť u Francouzů je to trochu s podivem, protože podle jejich slov se učí už léta, čili by člověk čekal něco lepšího. Vystačím zhruba s pěti časy (přítomný, brzká budoucnost, budoucnost, předpřítomný a jeden z minulých), což je samozřejmě málo (minulých je více a hlavně subjuntiv, kdo umí španělsky, ví, o čem mluvím). Navíc, pokud se objeví něco složitějšího - včera jsem chtěl říct co by bylo, kdyby bylo-, nastupuje pěkně infinitiv a práce rukou, určující časovou posloupnost. Občas mi taky chybí slovíčka, což ale většinou lze obejít přes angličtinu. Suma sumárum, dokážu zhruba mluvit, o čem chci a více méně rozumím.
Kromě španělštiny tu používám i angličtinu, z logiky věci na anglických přednáškách. S ní problémy nejsou. V bytě ale mluvíme jen španělsky. Občas už mi i nějaká ta myšlenka rovnou naskočí v tomto jazyce, záleží, jak moc jsem mluvil před tím. Nejlepší ovšem je přepínat mezi jazyky, což taky musím docela často. V tu chvíli se to pěkně mele, půl věty tak, druhá půlka jinak… Nejpěknější ukázkou místního Babylónu byla párty u jednoho kamaráda minulý týden. Bylo nás tam jedenáct a mluvilo se španělsky, anglicky, česky, polsky, francouzsky a italsky.
Teď ale zpátky před úřad. Zůstal jsem tam tedy stát se dvěma Belgičany a jednou Němkou. Docela jsme si pěkně navzájem postěžovali.
Za chvilku přišla na řadu anglická schůzka. Dostali jsme spoustu různých map, formulář na studentskou kartu a hlavně aktuální seznam volných bytů. To mě docela uzemnilo, kdybych tohle měl včera, nemusel jsem hledat inzeráty po sloupech. Teprve později se ukázalo, že ten seznam není tak moc aktuální a že možná sloupy nebyly tak špatné řešení. "Todo el mundo" (celý svět, přeneseně všichni) totiž volá na tahle čísla a sloupy, často s kvalitnější nabídkou, zůstávají nepovšimnuty.
Další cesta vedla na mezinárodní úřad mojí fakulty, kde jsem odevzdal formulář se žádostí o svou studentskou kartu. Také mi tam řekli, že bez ní a souvisejících hesel a PINu nemůžu nic dalšího dělat. Provizorní karta prý bude zítra nebo v pondělí.
Nevadí. Stejně už jsem toho měl ten den docela plné zuby a po chvíli bloumání po kampusu jsem rád vyrazil na Alborayu do svého, zatím stále prázdného, bytu. K večeři jsem si tehdy, myslím, uvařil párky a bramborovou kaši z pytlíku. Kaše se zoufale nepovedla, protože jsem tam dal moc vody. Bylo to hrozně hnusné, navíc jsem se cítil v prázdném bytě osaměle a tak jsem šel radši spát.
Další den, v pátek, se staly dvě důležité věci.
Zaprvé mi dali kartičku studenta a hesla - a pak, že jsou Španělé maňánisti. S tímto vybavením jsem mohl nastavit notebook a vesele začít surfovat po univerzitní wifi síti a po internetu. Nebylo to úplně jednoduché, ale za asistence jednoho hodného pána z výpočetního centra se to po hodině práce podařilo.
Zadruhé jsem potkal první lidi, které můžu teď po měsící nazývat kamarády. Jsou to dvě studentky ze zemědělky, Julie a Bára. Julii je 25, na zemědělku přešla po absolvování bakalářského studia na jaderce. Má hnědé vlasy, když spustí, tak jí nikdo nezastaví a už toho asi prožila docela dost. Mezi její záliby patří například hledání zajímavého oblečení u popelnic. Bára je mladší (asi 22, nejsem si úplně jistý), taky hnědé vlasy a hodně pihovatá. Ráda vypráví o tom, co všechno už kde prožila a zažila. Ani jedna z nich mi není z různých důvodů tak sympatická, aby mezi námi mohlo něco být (a to ani v případě, že bych nebyl zadaný), ale na druhou stranu se s nimi dá rozumně bavit a to mi pro statut "kamarádka" stačí.
Takže v pátek jsem se s nimi poprvé potkal. Byl jsem zrovna před mezinárodním úřadem a bavil se s jedním Italem, když jsem zaslech češtinu. To mě moc potěšilo, protože to bylo poprvé po několika dnech. Chvíli jsme povídali a při tom jsem se dozvěděl, že holky nemají kde bydlet, nemají kartu studenta, neznají svůj rozvrh a od pondělí mají školu (já jí měl až za týden). Bylo mi jich celkem líto a tak jsem souhlasil, že se s nimi přes víkend ve škole sejdu a pomůžu jim svým notebookem připojeným k internetu.
V pátek už se jinak nic důležitého nestalo. Následoval víkend, kdy jsem si v areálu školy sestavil rozvrh, sešel se s Julií a Bárou a hlavně se objevil první spolubydlící. Nejen o tom bude příští příspěvek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenička Lenička | 10. října 2007 v 0:13 | Reagovat

Ještě tu nikdo nezačal s komentáři, tak proč ne já:-) Moc hezky to tu máš sepsané, jako bychom tam byli s tebou:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama